Mise4-Ruplikon

Minas Tirith

Od tvého návratu z Umbaru uběhl měsíc. Byl až obdivuhodný klid. Žádné nájezdy do Ithilienu, žádné utoky korzárů ani Haradských. Seděl jsi právě v jídělne a dojídal snídani když do jídelny vběhl jeden z chlapců-poslíčků. Málem se přerazil jak rychle vběhl. ROzhlédl se po jídelně. Bylo vás tam asi 20. Dobrý den, je tu někde pan Ruplikon? Mám pro něj důležitou zprávu vychrlil ze sebe

Minas Tirith

Právě jsem se vrátil od kováře s novými zbraněmi které jsem si nechal vyrobit na míru stejné jkako ty staré.
DOpíjel sem čaj a chystal se k odchodu když jsem viděl mladíka.
Ano jsem tady, dej mi zprávu.'

Minas Tirith

Pane, poslal mě za vámi sám správce, prý máte ihned přijít k němu řekl ti celý udýchaný, asi tě hledal dlouho než tě našel

Minas Tirith
[b]
Správce? C otem mi může chtítí.
díky můžeš jít.[/] Řekl se, poslovi, vzal věci a dal se na pochod do posledního patra Minas Tirith

Minas Tirith

Došel jsi až k mrtvému stromu. Na chvilku tě zarazilo, že jsi tu vlastně dost dlouho nebyl, lae pak jsi přišel ke dveřím. Stráže tě vpustili dovnitř. Nahoře nad schody stál trůn králů, pod ním trůn správců. Správce na něm seděl, zachmuřený, nevěnoval ti žádnou pozornost

Minas Tirith

Pane jo..co ten může chtít.
Řeknu si když vejdu do místnosti.
Buďte pozdraven pane a správce Gondoru! Řekl jsem a uklonil jsem se.
Prý jste se mnou chtěl mluvit.

Minas Tirith

Správce vzhlédl. Přistup blíž vojáku řekl a zkoumal tě pohledem. Přišlo ti, jako když vidí zkrze tebe. Moji synové mi o tobě přinesli zajímavé zprávy, a soudí, že nazrál čas aby jsi se stal kapitánem Gondoru řekl a opět se odmlčel. Do několika dnů přijde útok mordorských skurutů na Cair Andros. Rozhodl jsem, že tam vyšlu na pomoc zkupinu vojáků a ty jim budeš velet. Přesveč mě o svých kvalitách řekl znovu. Měl jsi divné tušení a hlavně ti vrtalo hlavou, jak sakra muže ten dědek vědět, kdy, kde a kdo bude utočit...

Minas Tiirth

Jistě pane děkuji za důvěru.
Řekl jem a vzpoměl si na své začátky.
V Cair Andorus jsem začínal a kdysi jsem tam skuruta zabil.

Minas Tiirth

Správce už ti asi nevěnoval pozornost. Každopádně to byla velká příležitost. Před branou už stál Faramir s Boromirem. Oba se o nečem bavili, ale když tě viděli otočili se k tobě. Boromir se jen ušklíbl. Faramir se usmál a řekl ti Tak vaše jedntoka je připravena, vyrážíte za 30 minut

Minas Tirith

Děkuju vám Faramire, snad aspon tohle setře tu kanalizaci
Řeknu a pokusim se o ůsměv.

Minas Tirith

Faramir ti ukázal na kasárny ve třetím kruhu, kde měla být tvá jednotka. Pak ti popřál hodně štěstí a spolu s Boromirem odešli za správcem

Minas Tirith

Došel jsem tedy do kasarénen sice šouravým krokem ale i to zabralo jen deset minut.
Když jsem otevřel dveře, kouklai na me snad všichni přítomní.
Nevěděl sem co říct tak jsem sputil.
Zdravím vojáci, jsem Ruplikon, byli jste mi přiděleni jako vojsko , se kterým odrazíme ůtok na Cair Andros.

Minas Tirith

vojáci byli vesměs nováčci zrovna z výcviku. Koukali na tebe trošku pochybovačně, protožr jsi byl také vcelku mladý. Nakonec jeden z nich vykřikl nějaý pokřik a ostatní se k němu přidali.

Minas Tirith

Usmál sem se na mladé tváře a představoval si jak se jejich výrazy změní v krvi zalitém bitevním poli.

Minas Tirith

Můžu se zeptat kdy vyrazíme pane? zeptal se bojácně jeden z mladíků. Vypadal ještě mladší než ti ostatní. Ostatní vojáci se jen rozpačitě tvářili

Minas Tirith

Do patnácti minut, budete stát všichni dole před hlavní bránou a připraveni ano?
Zeptal jsem se a má otázka , dostála jasných zamručení.

Minas Tirith

Ano pane ozvalo se, občas zaznělo Rozkaz pane nebo jen zamručení. Každopádně to zřejmě všichni pochopily

Minas Tirith

výborně
Zamručel jsem pro sebe a odešel z budovy.
Venku jsem se rozhlédl a odešl k bráně.

Minas Tirith

Vyšel jsi z budovy a podíval se na nebe. Viděl jsi černá mračna jak přicházejí z východu. Vypadalo tona déšt. Počasí jako zrozené pro misy, napadlo tě

Minas Tirith

No co , všechno zlé, k něčemu dobré..
Pomyslel sem a prošel otevřenou branou, není to odbré, že v době ěchto konfliktů, nehcáváme útočníkům volnou cestu.
Ale stejně, jak Denethor muže vědět že se chystá útok?

Minas Tirith

U brány jsi čekal jen chvíli, když přišel první z tvých vojáků. Byl to jeden z těch mladších. Vypadal docela ztrápeně, ale šel hrdě s hlavou vztyčenou. Mračna se ztahovala ještě hustěji. Déšt byl na spadnutí.

Minas Tirith

Déšť byl už přirozenou součástí života v těchto končinách.. a v tomto období.
Opatrně jsem si sedl na Zem a počkal než došel poslední voják.. poté jsem vstal a zavelel k pochodu..-

Minas Tirith

Vojáci se seradili a vyrazili za tebou. Po chvíli zkutečně začalo pršet. Déšt nepridal na nalade ani tobe ani vojakum. Kdyz jste opustili dlazdenou cestu promenila se zeme v bahniska. Po nekolika hodinach pochodu jste byli vsichni promokli a kost a pomerne unaveni. Premyslel jsi zda neni cas se utaborit

Cesta

Sakra tohle teda ne"
Řekl jsem a podíval se na vojáky.
Nějací vypadali unaveně a tak jsem zavrčel.
Konec..utáboříme se tady ale jen než se déšť umírní.. útok muže přijít kdykoli a posádka Cair Androsu má bez naší pomoci také malou naději!
Zavelel sem

Cesta

Rozkaz pane zavolali vojáci sborově. Viděl jsi na jejich tvářích úlevu a vděk. Velice rychle vyros´tlo malé stanové městečko. Déšt se ale nemírnil. Pršelo pořád a s nemenší intenzitou. Déšt bubnoval na stěny stanů.