Mise2-Rastr

Lebbenin

Probudili tě tví muži. Jeden z nich zakopl o židli a přerazil se. Zamžoural si do stropu

Lebbenin

Spal jsem tvrdě a dobře.Vzbudil Mně až Haldan který se zrovna sbíral z podlahy.Musel jsem se usmát když jsem se posadil n posteli a zamžoural do rána.
nazdar hoši jak jste se vyspali?
Zeptám se mužů takhle po ránu a vylézám z postele abych se ustrojil do brnění.ještě potřebuju sehnat nějaké jídlo na cestu a sám se najíst než půjdeme.ale ted jsem se zmohl jen na to abych si sedl na postel a tupě zíral do zdi.

Lebbenin

Skvěle veliteli řekli jednohlasně a pak odešli na snídani do jídelny. Seděl jsi sám v místnosti.

Lebbenin

ustrojím se do brnění připnu meč a vezmu si štít a vyrazím také na snídani.přisednu k mužům a začnu jíst.
sebou bereme ještě jednoho človíčka.Malého Turgora.
Řeknu jen tak mezi jídlem aby o tom věděli a nebyli zbytečně překvapeni.Sami my říkali že mu ubližuji když ho nechávám tady samotného tk ted apson půjde s námi.a pozná další části Gondoru ne jen jeho rodnou ves.

Lebbenin

Brzo jsi se najedl. Vojáci řekli, že si jdou ještě něco zařídit a že budou v poledne na velitelství a pak už jste se rozešli. Do poledne bylo ještě dost času. Tech par vojáků, co bylo v jídelně už dojídalo

Lebbenin

Dojídal jsem jídlo a po té vstal od stolu a vyšel z jídelny do sluncem zalitého dne.Bylo brzy a já nevěděl kam jít.Jen tak jsem se nějakou dobu poflakoval po městě a pak zamířil do sirotčince pro Turgora.Proplétal jsem se uličkami Lebbeninu.Pomalu se začínali pnit lidmy.Opět jsem došel ke dveřím siotčince a zabušil na dveře.

Lebbenin

Paní ti otevřela a vypadala trošku ustaraně. Je mi líto, ale Turgor spadl ze schodů, je nějak potlučený chudáček řekla ti. Turgor se vybelhal za ní. Byl dost fijalový od modřin

Lebbenin

Trochu mně zaskočí když se Turgor vypotácí.
Ježiš co jsi dělal!Jak je ti chlapče?
Hned začnu přemýšlet jak by se mohl Turgor přepravovat aniž by musel jít.

Lebbenin

Jsem vpořádku. Jsem jen trošku potlučený řekl Turgor a pokusil se usmát. Potom tě obejmul. Tak co? Kdy vyrazíme řekl Turgor aby změnil téma

Lebbenin

Pokud tě něco bolí a omezuje v chůzi Turgore vymyslíme něco na čem tě vezmeme.Cesta je dlouhá a pokud ti opravdu něco je tak to řekni.Jinak vyrážíme odpoledne.Do odpoledne je času dost ještě stihneme dojít za léčitelem.
Odpovím chlapci a vymýšlím na čem by se mohl přepravovat kdyby to opravdu bylo horší.

Lebbenin

Turgor kapánek kulhal ale jinak se zdálko vše v pořádku. Stejně se zdálo, že pojedete na koních, protože do Dol Amrothu byla cesta celkem dlouhá. Stejně jsi ale pro jistotu zamířil k léčiteli. Jistota je jistota.

Lebbenin

Rozloučili jsme se tou paní a šli k léčiteli.Cesta nebyla dlouhá.Ještě jsem tam nikdy nebyl.Před námi tam bylo několik lidí tak jsme museli počkat.Vešli jsme dovnitř.
Zdravím vás.Mohl by jste se prosím podívat tady na malého Turgora.Spadl ze schodů a chci mít jistotu že je v pořádku.
Řeknu léčiteli.

Lebbenin

Léčitel se podíval na Turgora. No, víte, nechci vás zklamat, ale zdá se že tady chlapce někdo uhodil. tohle nejsou rány od pádu řekl a namazal mu rány nějakou mastí. Neboj se, bude to dobré, ale neměl bys tatínkovo lhát co se ti stalo řekl káravě léčitel

Lebbenin

Zpráva od léčitele mně trochu zarazila,ale nedal jsem to na sobě znát.
Já nejsem jeho otec,ale děkuji za pomoc.Co to bude stát?
Zeptám se léčitele.Mně ljsem u sebe jen něco málo zlatých z žoldu, ale snad to bude stačit.Ještě si ale budu muset promluvit s Turgorem jak k těm modřinám přišel.

Lebbenin

Léčitel mávnul rukou. To nestojí za řeč, ale dávejte na toho chlapce pozor řekl a usmál se. Turgor se tvářil smutně

Lebbenin

Dobře ste velice laskav.Ještě jednou děkuji.
Otočím se na podpatku a vyjdu s Turgorem ven na ulici.
Proč ste my lhali?Mně přece nemusíš lhát co se stalo?
Zeptám se chlapce stále jemným tonem aby neměl strach nebo tak.

Lebbenin

Já... popral jsem se s klukama v sirotčinci. Protože jsem jim řekl, že zejtra jdu pryč a oni že to nění fer, že oni jsou tam dýl a je si nikdo nevezme fnuknul Turgor

Lebbenin

No dobře ale slib my že už my nikdy nebudeš lhát ano?Pojd už je pomalu čas jít za kapitánem.
Vyrazím na cestu a přemítám o tom co jsem se dozvěděl.
Mohl jsem tušit že jen tak to asi nepude.Ty děti tam jsou jistě již dlouho a nemají návštěvy.Opravdu to tam muselo být hrozné.
Vyčítal jsem si že jsem nechával Turgora v tom domě samotného.

Lebbenin

Slibuju řekl a sklonil hlavu. Opravdu byl nejvyžší čas. Pomalu sjte došli před velitelství

Lebbenin

Dobře ale musíme zrychlit.
Došli jsme před velitelství tak tak.Vejdu dovnitř abych se nahlásil kapitánovi.Už jsem se těšil na cestu.Konečně se zase podívám tam kde jsem ještě nebyl.

Lebbenin

Uvnitř už čekali vojáci i kapitán. Vítejte vojáku řekl ti když tě uviděl. Ostatní už čekali. Jste všichni připraveni na cestu? zetpal se kapitán. Vypadalo to že s vámi pojede i kapitánova garda

Lebbenin

Vešel jsem a postavil se na pozdrav do pozoru.Mohlo tzo vypadat srandovně.Já stojící v pozoru a malý Turgor co se mně drží za ruku.
Ano pane,myslím že jsme již plně připraveni a natěšeni na cestu.
Odpovím kapitánovi.Pokud s námi pojede i jeho garda ta kto bude dobře střežený průvod.

Lebbenin

Pak tedy se všichni připravme k odjezdu pánové řekl Nawaki. Venku by nám měli připravit koně dořekl ještě. Pak se rozloučil s tvým velitelem a spolu s vámi vyšel ven. Byla vás celkem velká zkupinka. Nawaki, Ranmaru, 7 rytířů z jeho gardy a vy 4+Turgor.

Lebbenin

Tak sbohem veliteli.Jistě se ještě uvidíme.
Rozloučím se s velitelem.A vyjdu ven před velitelství.Pojede nás velká squadra.To bude cesta.Snad nám uběhne rychle a bez problémů.Turgor bude asi jet se mnou ale to nevadí.

Lebbenin

Velitel jen zabručel, ale to nebylo nic neobvyklého. Nikdy neměl náladu. Venku stálo několik koní. Většina nasedala právě na koně. Nawaki a Ranmaru byli v čele spolu se svou gardou. Tví vojáci už také nasedali. Turgor se na koně díval nedůvěřivě. Takže, pojedeme dva dny, možná tři pokud nebude přát počasí. Na cestě by neměla být žádná překvapení, ale radši mějte oči na stopkách, v dnešních dnech není žádná cesta bezpečná řekl ještě Nawaki