Mise-Rastr

Lebbenin

Probudilo tě kokrhání kohouta. Byl krásný den. Sluníčko dopadalo do ubytovny. Ostatní 4 vojáci byly na nohou a právě se oblékali do zbroje. Raní ptáče dál doskáče řekl ti jeden. Ostatní 3 se zasmáli. No uvidíme se na velitelství řekl další a odešli z místnosti

Lebbenin

Byla to děsná noc pořád jsem viděl obličej toho chlapce před sebou.I kdyžto nakonec dopadlo docela dobře.Ta žena působila mile a chlapec se mně pustil a šel s ní.Já jsem se dokodrcal na ubytovnu a jen co jsem lehl už jsem spal.Ráno mně probudil oslunce a já se probudil.Ppichování ostatních mně nemohl vyvést z míry.Bylo nádherné ráno.
Sice dál doskáče ale dřív usne.Bůh ví co si na nás vymyslí hezkého.uvidíme se.
Vstanu a obleču se.Podle slunce je poměrně brzo ráno.dojdu si ještě na snídani tady v ubytovně a vyrazím na velitelství.

Lebbenin

Bylo ještě brzo. Najedl jsi se (2 jablka, chléb a kus sejra) a podle hodin jsi měl ještě 2 hodiny do poledne. Přemýšlel jsi co máš dělat.

Lebbenin

Snídaně byla dobrá sice ne nějak závratná tak ale dobrá.Nevěděl jsem co dál dělat.Procházel jsem se po městě a prohlížel si ho.Nikde enbylo moc ivo, ale bylo vidět že ve městě panuje čirý ruch.Dvě hodiny procházení na vzduchu byla dobrá rozcvička když už byl pomalu čas tak jsem se vidal na velitelství.

Lebbenin

Procházel jsi městem. Kdžy jsi šel kolem sirotčince zase se ti vrátil ten mučivý pocit. Rozhodl jsi se ale jít dál. Po dvou hodinách jsi dorazil na velitelství. Čelali tam už všichni 4 vojáci. Pozdravili tě a pak přišel velitel a hned spustil. Takže, od ted je vás 5 nová průzkumná jednotka a hned tu mám pro vás úkol řekl velitel

Lebbenin

Sirotčinec my opět vrátil obraz Turgora na oči.Přemohl jsem se a nezabušil na dveře.Ale vidal jsem se na velitelství.Poměrně velká budova ve ,,vojenské"části města.Všichni čtyři vojáci už tam čekali na mně a na velitele.Letmo jsme se stihli pozdravit když dorazil i velitel.Průzkumáci to bude docela zajímavý.
A jaký úkol pane?
Zeptám se trochu netrpělivě.Radši jsem byl venku ve volné přírodě než zavřený ve městě.

Lebbenin

takže, vy i VAŠE jednotka se vydíte zpět na farmu a zjistíte kde se tam ti skřeti vzali, co chtěli a tak dál, jo a běžte si pro zkutečné vybavení, ne pro tyhle náhražky řekl velitel. měl evdietně dost práce a nechtěl se tím nějak vážněji zabývat

Rozumím pane, tak jdeme.
Řeknu a vyjdu ven na ulici kde počkám na ostatní členy jednotky.
No to bylo rychlý čekal jsem to delší.
Pronesu s úsměvem ve tváři a pomalu se vydám směrem ke skladu zbraní pro novou výzbroj.BYl jsem rád až tohle omlácený co mám na sobě vyměním za pořádnou zbroj a výzbroj gondoru.Ulice se pomalu zaplnují lidmi je již poledne a je tu spoustu lidí.Viděl jsem i několik trpaslíků.Což se tady moc často nevidí.

Lebbenin


Velitel za tebou ještě houknul: Možná by nebylo od věci vyzpovídat toho kluka, třeba vás navede spon k vesnici nebo tak něco řekl velitel a zmizel v budově.

Lebbenin

VYzpovídat toho chlapce to není špatný nápad ale znovu se s ním setkat?Budu muset protože by nám pomohlo to co ví.Ale napřed dojdu do skladu zbraní aby jsme si vzali nové věci.
ZDravím vás.Jdeme si vyměnit tohle vícvikové za normální výstroj a výbroj.
Řeknu muži který tam vydává zbraně a brnění.Těšil jsme se na nové věci.Nebo ne na nové ale ne na tyhle otlučené křápy na vícvik.Přeci jen už jsem byl řadový voják gondorské armády.

Lebbenin

Muž vás odvedl do místnsoti kde byli samé neblískané zbraně a zbroje Gondorské armády. Všechno nesrovnatelně lepší než ty křápy co jste měli na sobě. Každý z vás dostal výzbroj.

Lebbenin

Zbroje se blištěli a meče také.Sundali jsme ze sebe to co jsme měli na sobě a dali je muži na další vícvik.Oblékl jsem se do nové zbroje.Opásal jsem se mečem a přehodil přes záda toulec.Přemýšlel jsem jestli si mám vzít štít.Jestli my v průzkumu nebude na obtíž.Na konec jsem si ho ale vzal.Přeci jen ho můžu nechat na farmně nebo někde.Vzal jsem luk počkal na kamarády a pak jsme společně vyšli ven.
Já asi půjdu do sirotčince se podívat za tím chlapcem.Haldane půjdeš se mnou.Vy jděte sehnat nějaké jídlo na cestu a za chvíli se sejdeme u brány
Sdělím jednotce a vydám se do sirotčince za Turgorem.

Lebbenin

Vojáci kývli a rozešli jste se. Sirotčinec nebyl daleko. Za pár minut jste k němu došli. Zatukal si na dveře. Otevřeli se dveře a vyšla ta samá paní jako včera. Ze dveří vylétl jako blesk Turgor a skočil na tebe. Málem jsi ho ani nepoznal. Byl čisě umytí a oblečný. Ten chlapec seděl u dveří celou noc a ani se od nich nehnul, pořád na vás čekal řekla ti

Lebbenin

Pomalu jsme s Haldanem procházeli městem.Chvíli jsme počkal přede dveřmi než jsem se odvážil zaklepat.Otevřela ta dáma ze včera.Něco se mihlo a há už držel Turgora v rukou.Popošel jsem o něco dozadu abych naspadl.
Potřebuji s tebou mluvit chlapče.
Vyl umytý a bylo vidět že má špinavě blondaté vlasy.Podívám se na tu dámu.
Potřeboval bych si s ním promluvit někde o samotě šlo by to?
Zeptám se ženy.

Lebbenin

Turgor se usmíval a žena kývla a zavřela dveře. Že si pro mě jdete? Že mě odvedete pryč vycrlil ze sebe Turgor. Vypadal dost nevyspale. Asi opravdu celý den stál u dveří

Lebbenin

Turgor se usmíval,ale bylo vidět jaké má kruhy pod očima.Jestli opravdu nespal tak to blbé.Haldan počkal před místností a čekal.
Už jsem ti říkal že to nejde.O tebe ale potřebuju vědět jak se jde k vám domů popř vesnice? A odkud se vzali ti skřeti.Musíme je najít aby jsme je mohli ztestat.A až se vrátím zase za tebou přijdu ano?Ale musíš my slíbit že budeš spát a ne na mně čekat za dveřmi.
Řeknu chlapci s neutrálním výrázem celou dobu se mu koukám do očí.

Lebbenin

Turgor se smutně podíval do země ale hned se zase usmál protože ho napadla nová věc. Tak já vám to ukážu, ale jen když mě vezmete sebou. Jinak budu mlčet jako hrob řekl a vypadalo to, že je skálepevně přesvědčen

Lebbenin

Turgore já vím že chceš jít s námi, ale vzít si tě nemůžu.I bez tvé pomoci to najdu.Jen my to bude trvat dýl a ti skřeti mohou zabíjet dál.
Zkusím to takhle třeba to zabare.Jinak opravdu budu muset hledat tu skžetí díru sám a to se my nechce.K vesnici nebude problém.Když budu sledovat stopy ty tam jistě budou.Jen by my to tohle ulehčilo.

Lebbenin

Turgor na tebe udělal smutné oči. Prosím vemte mě sebou, jsem bezva průvodce, umím stopovat a taky sbírat bylinky...můžu vám pomoct zaprosil. Vypadalo že mu na tom dost záleží

Lebbenin

Turgore já vím že chceš jít.Ale bude to nebezpečné a náročné.Ty ted sotva přejdeš město.Kdyby se ti něco stalo neodpustil bych si to.Co tě to napadlo na mně celou dobu čekat?Co je zatím nějak moc ti na tom záleží?Máš tam ještě někoho?
Zeptám se na rovinu chlapce.Nečekám kladnou odpověd ale je my jasné že zatím něco je.Třeba jen to že tu nechce býr sám ale třeba něco víc.

Lebbenin

ne, ale chci bejt s váma. Je mi smutno když jsem sám řekl a trošku se zamračil. Prosím prosím, budu hodnej, budu vám pomáhat a ani nebudete vědět že tam jsem začal prosit

Lebbenin

Ale tady nejsi sám Turgore.Máš tu jiné děti.A kdyby t ošlo vezmu tě rád ale nejde to.Věř my.
Odpovím chlapci.Bylo my ho líto ale nechtěl jsem si dávat za vinu kdyby se mu něco stalo.Asi to tam zná atak dál ale ne.Podíval jsem se do těch jeho hravých očí.Ne nemohl jsem zavinit to aby někde zeli prázdné do nebe.

Lebbenin

No, tak to já teda uteču a půjdu za váma stejně at chcete nebo ne řekl nakonec a dělal že si tě už dál nevšímá, jasně si ale viděl jak po tobě hází okem a čeká co řekneš.

Lebbenin

Chlapec je chytrý.LAe s námi nepude.
Nevyhrožuj my Turgore.Prostě s námi nepůjdeš a to je konec.Bud řekni kudy nebo si to najdu sám.To je poslední slovo.
Pokud uteče tak ho někde nechám opravdu ho sebou vodit nebudu.Skřeti jsou děsná cházka.A já nebudu riskovat jeho život.

Lebbenin

Turgor se zdrceně posadil na zem. Už neměl asi nic v rukávě. Rezignovaně ti popsal cestu k vesnici. Pevně věřil že se mu pvoede tě přesvědčit. A ted tu budu sedět dokud nepřijdete zpět řekl ti a dělal že trucuje