Mise6 - Rastr

Minas Tirith

Děkuji vám seržante.
Odpovím a kývnutím hlavy ho pozdravím a pak se ještě chvíli dívám za jeho odcházejícími zády.Pak se otočím ke svým mužům.Vypadali rozpačitě a já na tom nebyl o nic líp. tohle bylo moje první velení a já ho nechtěl pokazit.
Jen já mám koně?
střelilo my hlavou.Byla podle mně pitomost mít jediný koně už z důvodu, že by to podle mně snižovalo pohled na mně od mých mužů a v druhé neposlední řadě bych byl mrtví při prvním přepadu.Radši půjdu pěšky se svými vojáky.
Zdravím vás vojáci.Jsem kapitán Rastr. Nemám rád proslovy a proto omluvte mé případné přeřeky. Vidím ve vašich tvářích překvapení předpokládám nad mým věkem.Řeknu vám že pro mně samotného to bylo překvapení když jsem byl jmenován kapitánem, ale už se stalo.Jistě si budeme rozumět.Chci vám říct že kdy jste měli jakýkoliv problém klidně přijdte zamnou.Nebojte se, pomohu vám se vším s čím budete potřebovat. Chci také aby jste věděli, že budu chtít aby byli mé rozkazi bez otázek plněny at se vám budou zdát jakoliv hloupé. Slyšel jsem že jste dobří. Jistě spolu pobijeme spoustu nepřátel Gondoru.Jste připraveni?
Snažím se aby proslov byl aspon trochu odlehčující.Počkám si na odpověd mužstva.Předpokládám že je kladná proto po odpovědi zavelím k odchodu.
Tak jednotko odchod.
Zavelím a jako první v čele svých mužů vyjdu z kasáren.

Minas Tirith

Vojáky zřejmě potěšilo, že se s nimi budeš tahat pěšky a tak sborově vykřikly ANO JSME PRIPRAVENI a vydali se za tebou. Celou cestu změsta vás provázeli zvědavé pohledy. Když jsi se naposledy ohlédl na město uviděl jsi Turgora v hloučku asi 10ti chlapců, zřejmě i oni měli někoho mezi vojáky. Všichni mávali. Vojáci se otočili a mávali taky. Pak jste vyrazili. Tvoje cesta do Cair Androsu začala. Prošli jste Pellenorem a Rammasem a vydali se na Ostrov dlouhé pěny. Vojáci zpívali pochodové písně a počasí vám přálo. Téměř ideální den.

Minas Tirith

Vyšli jsme z kasáren a procházeli ulicemi Minas Tirith.Všichni na nás vrhali pohledy, z kterých se dálo leccos vyčíst.Z těch co jsem odhadoval bylo něco v tomhle smyslu.
Další? Další odchází? Kam jdete vy? Hodně štěstí a vrat te se zdrávy.
Tohle jsem si překládal z očí žen, starců a řadových vojáků osádky města.Pomalu jsme vyrazili z brány města a naposledy si ohlédli na své město.V mém případdě to byla prázdné fráze, protože já své město žádné neměl.Narodil jsem se v neznámé vesnici a svůj život strávil na cestách.Až tahle válka skončí chtěl bych se v Minas Tirith usadit.Na to je, ale ještě čas protože tahle válka se asi jen tak brzo neskončí.Pochodovali jsme přes Pellenor a prošli Rammasem.Cestou jsme si zpívali a s úsměvy zdravili osádku pevnůstek.Nechal jsem vojáky zpívat ještě kousek za hranice Rammasu.
Tak chlapi vím, že za pochodových písní by se nám šlo rychleji a lépe, ale nyní v těchto časech je nutné mít se na pozoru.Proto přijměte můj první rozkaz vy vojáku jak se jmenujete? Nyní půjdete jako zvěd. Po chvíl ise my budete hlásit. Zbytek samozřejmně jen nutný hovor.Bude t osice nepohodlné a nemilé ale lépe takto než skončit s mečem v břiše. Což každý z vás uzná by bylo nemilé.
Sdělím vojákům a pošlu zvěda napřed.

Na cestě

Voják se na tebe podíval. Jmenuji se Mardil pane řekl ti a podle rozkazu šel napřed. Ostatní jste pokračovali v cestě. Voják se vrátil během 10ti minut. Cesta se zdá byt bezpečná pane, jsme jeste pobliz Minas Tirith, sem se asi nepratele neodvazi. Cesta pokračovala bez problému cely den. Počasí vydrželo krásné a během dne ste ušli kus cesty. POmalu se začínalo šeřit. Vojáci už byli unavení a ty také.

Na cestě

Pokračoval jsem v cestě a užíval si klidu naší země.Když se vrátil zvěd a sdělil my jak to vypadá před námi hned jsem mu odpověděl.
Mardile v dnešní době bych se nedivil kdyby se nepřítel odvážil až sem.Když jsem byl v Dol Amrothu do okolí hradu se přiblížila celá legie černých mužů a nevypadali, že by se báli.Nesmíme se nechat ukolébat pocitem bezpečí.Pamatuj si to.
Odpovím vojákovi a pošlu ho zpět dopředu.V průběhu dne jsem měnil zvědy aby si odpočinuli a aby se družstvu neunavovalo stereotypem pochodu.Nevěděl jsme jaké mají bojové zkušenosti proto bylo ddobře aby trochu trénovali.Když už se šeřilo začal jsem hledat vhodné místo pro uložení na nocleh.Nechtěl jsem nic riskovat proto jsem se rozhlížel po vhodném místě.

Na cestě

Pokračoval jsem v cestě a užíval si klidu naší země.Když se vrátil zvěd a sdělil my jak to vypadá před námi hned jsem mu odpověděl.
Mardile v dnešní době bych se nedivil kdyby se nepřítel odvážil až sem.Když jsem byl v Dol Amrothu do okolí hradu se přiblížila celá legie černých mužů a nevypadali, že by se báli.Nesmíme se nechat ukolébat pocitem bezpečí.Pamatuj si to.
Odpovím vojákovi a pošlu ho zpět dopředu.V průběhu dne jsem měnil zvědy aby si odpočinuli a aby se družstvu neunavovalo stereotypem pochodu.Nevěděl jsme jaké mají bojové zkušenosti proto bylo ddobře aby trochu trénovali.Když už se šeřilo začal jsem hledat vhodné místo pro uložení na nocleh.Nechtěl jsem nic riskovat proto jsem se rozhlížel po vhodném místě.

Na cestě

Kolem stare cesty jsi nevidel moc vhodna mista k prespani. Ale ve 28mi lidech zase tak velke misto nepotrebujes. Problem byl spise s tim, ze ste prochazeli lesem kde nebylo misto. Byli jste jeste dva dny pochodu od Cair Androsu, kde te cekalo tve nové místo. Kdyz uz sis zacinal zoufat tak sis vsiml mytiny, ktera nesla znamky taboreni. Zrejme tu taborili nedavno nejaci lovci.

Na cestě

Už jenom dva dny mně dělili od mého nového místa.Na jednu stranu jsem se těšil a na druhou stranu jsem se obával.Nevěděl jsem co od toho mám čekat.Velet takové soustě lidí a vědět že jejich životy závisí na mně to bylo trochu zdrcující, ale snažil jsme se to potlačit aby mně to nepohltil oa já se pak opravdu nestal tím kdo bude za jejich životy odpovědný.Naštěstí jsme se vytrhl z úvah a našel vhodné místo pro utáboření.
Tak neska pochod stačil.Vyrazíme zase za svítání.Támhle na té mítině se utáboříme.Doporučuju řádně se vyspěte zítra bude náročný pochod.
Stejně ale vyšlu napřed zvěda aby prozkoumal okolí nechctěl jsem nic riskovat.KDyby ta mněkdo čekal bylo by po nás.

Na cestě

Zvěd prohledal okolí tábora a vrátil se s tím, že bezprostřední okolí je čisté. Vojáci tedy rychle postavili stany. Madril se nabídl, že si vezme první hlídku. Ačkoliv jste byli porad v srdci Gondroské říše opatrnosti nebylo nazbyt jak si sám řekl

Na cestě

Když se zvěd vrátil a sdělil my že okolí je čisté. Mý vojáci na nic nečekali a dali se do stavění stanů a přípravy jídla.
Dobře Madrile za 3 hodiny mně vzbud já si vemu další hlídku.V téhle době není nic jak se zdá nezapomen
Řeknu Madrilovi a ujím něco ze svých zásob.Vojákům už asi začínalo lézt krkem mé věčné poučování, ale dokud je lépe neoznám nemohl jsem toho nechat a vlastně ani nechtěl.Zalezl jsem do stanu a zavřel oči než mně Madril vzbudí.

Tábor

Spal si neklidně. Najednou se něco rozprslo o stěnu stanu. Ozvalo se zavřísknutí a pak signál poplachu. Ozvalo se další zavšísknutí. Znělo to jako skřeti problesklo ti hlavou. Rychle si vyskočil na nohy div ses nezabil o deku a začal jsi hledat meč

Tábor

Házel jsme sebou a zase viděl hoří město.Mlasknutí na plachtu stanu mně dokonale probralo.Vymrštil jsme se n anohy a málem přepadl na zem když se my zamotala deka mezi nohy.Rychle jsem zašátral po meči, který jsme měl vedle postele a s taseným mečem jsem vyběhl před stan.Rychle jsem se erozhlédl abych zhodnotil situaci.

Tábor

Vyběhl jsi ven, uviděl jsi na zemi dva skřety s prostřeleným hrdlem, další se válel vedele tvého stanu a slušná část jeho vnitřností ti tekla po plachtě stanu. Z lesa se ozvalo další zavřísknutí. Do tábora se vrátil Madril a jakmile tě uviděl podal hlášení. SKřetí hlídka pane, 4 jsem dostal, ale pátek utekl... mezitím ven vybíhali další vojáci. Tohle bylo zlé

Tábor

Sakra co tu dělají skřeti?
Zeptám se sám sebe protože jsme z toho taky sám mírně překvapený.KDyž jsem viděl vracejícího se Madrila ulevilo se my.
Dobře vojáku. Všichni do bojové pohotovosti. Chci aby všichni byli připraveni na boj. Tohle se my ani za mák nelíbí. Nemůžeme ho ale ted v noci pronásledovat to by byla holá sebevražda. Zkusíme na skřety vymyslet trochu léčku. Sázím, že sem jistě přijdou a budou chtít zničit náš tábor. Ukryjeme se v okolí tábora a počkáme na příchod skřetů. Ještě potřebuju dva dobrovolníky. Nejlépe zdatné běžce. Pokud se síla nepřítele nebude dát zvládnout poběží k nejbližší osádce Gondoru a podají zprávu o tom co se tu děje. My ostatní se je pokusíme zadržet nebo případně sledovat aby jsme mohli podat zprávu o jejich pohybu.
Sdělím vojáků a zaběhnu do stanu abych se řádně ustrojil a připravil na bitvu.

Tábor

Vojáci souhlasně zamručeli a připravili se k bitvě. Poschovávali se mezi stromy a keři připraveni na útok skřetů. Čekali jste asi pul hodiny kdyz ste uslyseli ohavne vykriky skretů. Z lesa zasypaly tábor šípy a ihned po nich se na mýtinu vyřítilo snad 50 skřetů kteří kamžitě začali na stany házet oštěpy. Zřejmě si mysleli, že vás chytili nepřipavené. Hrklo v tobě, když sis uvědomil jak by jsdte dopadli kdybyste zůstali ve stanech... Ostatní čekali na signál k útoku

Tábor

Všichni jsme se rozešli a rozestavěli zhruba do kruhu v okolí mýtiny.Zahalen do sdvého pláště jsem stál u jednoho z větších stromů a kryt jeho stínem jsem s napjatým lukem čekal na příchod skřetů.Pochvíli jsem luk stáhl protože to bylo poměrně namáhavé ho držet takhle v poloze napjaté.Po zhruba půl hodině se z lesa vynořily šípy skřetů.Těsně ponich se na stany a mýtinu vrhlo spousta skřetů ale podle mně se dali zvládnout v počtu, kterým jsem disponoval a s momentem překvapení.Ještě že jsme je stáhl.Říkám si když vidím že stany jsou jak jehelníčky.Zamířím a vystřelím do skřetů.
Pal!
Zavelím.Rychle přebiju a vystřelím ještě jednou.
Za Gondor!
Vykřiknu a tasím ,,svůj" meč abych se mohl utkat se skřety.

Tábor

Tentokrát vyletělo několik šípů z druhé strany. Několik skřetů padlo na zem. Vylětelí další a to už vyrazili vojáci. Vrazili do neuspořádané a ohromené zkupinky skřetů a bez větších problémů je zbavili břemene života. Z lesa vyletěli další šípy, které se věsmes neškodně odskočili o mocná Gondroská brnění. Jednomu z vojáků nemel takove stesti a misto sipu byl trefen ostepem, ktery prorazil brnění a zasáhl ho do ramene. Ostatní začalli pálit šípy do lesů

Tábor

Svůj luk jsem odhodil až na mýtině abych ho poté mohl snáze najít.Když se na skřety vyhrnula taková záplava nepřátel propukli v ještě větší chaos než v kterém byli.Mečem jsem rozkrojil doslova jednoho který se my postavil.Další zaútočil dost rychle ale bezhlavě takže nebyl problém ho zbavit života. NAše vlna se už málem prosekala k sobě.Z lesa odpověděli skřetí střelci kteří ale trewfovali naše brnění a viděl jsem že i jednoho ze skřetů. Přiletělo i kopí které zasáhlo našeho do ramene.
Sakra!
Pomyslím si když zabíjím dalšího ze skřetů.Naštěstí se nám povedl moment překvapení.Vojáci začali pálit do lesů od kudse ozývali poplašené skřeky skřetů.
Všichni kdo mají štíty postupují v před směr na lučišníky.Zbytek se bude krýt za nimi.Lučišníci poskytují podporu než jim dám jiný rozkaz!
Zavelím vojáků když se vypořádáme se skřety kteří vyběhli na planinu.

Tábor

Vojáci se semkli a pod ochranou štítu beželi do lesa. Většina skřetů se ale rozprchla na všechny strany. Pár jich ještě vojáci chytili a zabili, ale většina byla fuč. Napočítali jste celkem 58 mrtvých skřetů. Zranění vojáka nebylo smrtelné, ale bylo třeba rychle zastavit krvácení. Tábor byl ale zničený a stany nepoužitelné. Náhradní jste neměli. Byla také možnost, že se skřeti vrátí s posilami.

Tábor

V lese to byla rychlá práce, protože tam byli jenom lučišníci bez pěší ochrany padali rychle ale spousta nám jích utekla.Co se dá dělat.
Madrile rozestav hlídky at nás nepřekvapí, zbytek sezbírá co je ještě k užitku nemůžeme tu dýl zůstávat.Budeme pokračovat.Vyzná se tu někdo trochu v ranhojičství?
Zavelím a sám se vydám ke zraněnému vojákovi abych mu případně sám pomohl.Prohlédl jsem ránu a snažil se sundat zbroj aby jsme se mohli dostat k ráně.Nemohli jsme ztrácet moc času.Rychle se rozhlížím po něčem co by se dalo použít na zastavení krvácení.

Tábor

Jeden z vojaku priskočil k raněnému a začal mu pomáhat. Vojáci se rozestaveli kolem dokola a zacali hlidat. Zlovestny les kolem zatím mlčel. Skřeti e zřejmě stáhli. Kolik jich prezilo jsi nevěděl. Valelo se jich kolem desitky mrtvejch. Podarilo se vam zastavit krvaceni

Tábor

Když se nám podařilo zastavit krvácení celkem jsem si oddechl.Tak ted už jen co dál.....
Seberte si věci tady už zůstat nemůžem.Radši riskneme noční přesun ne tu čekat až sem přijde zbytek jejich sil. Potřebuju dva dobrovolníky co sevrátí zpět k nejbližší posádce a řeknou jí o té skupině skřetů at to pošlou dál.Až zprávu doručí vrátí se zpět za námi.Nemůžeme čekat až dojdeme na Andros, ti zmetci by tu mezi karavanamy mohli udělat pěknou paseku.Zkuste přijít na něco na čem by se dal táhnout raněný.
ZAvelím a rychle se začnu rozhlížet po něčem z čeho by sedali sestavit nějaké něco jako saně aby se dal zraněný vézt.

Tábor

Dva dobrovolníci se vydali na cestu, zatímco vojáci vytvořili nosítka ze zbytků stanů, na které uložili vojáka. Vydali jste se rychle na cestu. Pro 4 vojáky nebyl jeden zraněný žádný náklad. Zdálo se, že skřeti si někde lížou rány, protože vám dali pokoj. DOufal jsi jen, že i ti 2 co jsi poslal měli stejné štěstí

Cesta na Cair Andros

Podíval jsem se do tmy za dvěma mizejícími vojáky.V duchu jsem jim popřál štěstí. Vrátil jsem se ke zraněnému a viděl, že vojáci již zhotovili nosítka.Chytili jsme zraněného a opatrně jsme ho přesunuli na nosítka.Vyšli jsme v dlouhém hadovi.Šel jsem v první dvojici, která šla poněkud napřed a plnila funkci zvědů.Nechtěl jsem posíalt někoho dopředu takhle v noci.Madrila jsem nechal vzadu aby jistil zadní voj.Byl to velici schopný voják.Těšil jsem se, že se s ním poznám lépe v trochu klidném prostředí.Rozhlížel jsem po okolí jestli nejsou někde skřeti.Tichou nocí jsme se sunuli dál.S přestávkou musíme očkat až bude lepší vidielnost.Ted jsem jí nechtěl riskovat. Už tak riskujeme moc.

Cesta na Cair Andros

Pokračovali jste přes noc. Nemohli jste zastavit. Vojáci byli unavení, ale věděli že je to nezbytné. Po "vítězství" v bitvě o tábor ti začali důveřovat o něco více. Celou noc se ale nic nepřihodilo, i když jsi cítil v zádech desítky očí. Někdo vás zaručeně sledoval. Když se rozednilo dali so vojáci krátkou přestávku. Cair Andros ale už nebyl moc daleko, tak 6 hodin svižné chůze