Mise6 - Rastr

Cesta na Cair Andros

Všichni jsme už šli skoro jen setrvačnsotí, která nás nutila jít.Vojáci se střídali u nosítek s raněným.Já samozřejmně taky.Nechtěl jsem aby mně viděli jen že dávám rozkazi a sám nic nedělám.Myslím jsem by lstále u těch dvou co jsem poslal zpět.Stále jsem přemítal jestli to bylo dobře.Skřeti byli snad natolik ještě rozehnaní že by měli proklouznout.Sám jsem v zádech cítil spoustu očí.Ten pocit nebyl vůbec příjemný.Pomalu se začalo rozednívat.KDyž bylo již celkem dobře vidět zavelel jsem pauzu.Sám jsem si stoupnul na hlídku a sledoval okolí.Po chvíli přistoupím k vojákům.
Vím, že jste unavení.Já taky, ale mám neodbytný pocit že nás sledují.Někdo by vás štval třeba dokud by jste nedošli, ale já se vás ptám cchcete se zdržet na déle nebo vyrazíme rovnou na Andros? Podle mně už je to asi jen něco kolem šesti hodin chůze možná víc.Sice se ptám, ale radši bych byl kdyby jsme šli.Nechci aby se opakoval další tábor...
Podívám se tázavě na vojáky a pak zpět na okolí.As ijsem by lprvní kapitán gondoru co se takhle ptá, ale zdál ose my to lepší než je štvát na pokraji sil aby potom při přepadu popadali.Potřeboval jsem je živé.

Cesta na Cair Andros

Jeden z vojáků se zvedl. Radši bych si odpočinul pane. Pokud by nás dejme tomu za tři hodiny někdo přepadl, byli bysme v nevýhodě.... ostatní vojáci jen souhlasně zamručeli. Asi to byl nejlepší nápad. Vojáci měli dost, ani nespali... nekteří jen stěží předstírali, že nejsou vyčerpaní. Madril se na tebe podíval. Aspoň 30 minut pane...

Cesta na Cair Andros

Dobře.Hodinu přestávka.Hlídku budu držet sám.Vyspěte se, ale zbraně mějte při ruce. Zná te to.
Zavelím vojákům a sám se dám do obhlídky okolí tábora.Vojáci sice museli spát na holé zemi bez stanů, ale bylo poměrně pěkná ráno a tak si myslím že jim to nedělalo problém.Já jsem přistoupil k nosítkám s ranněným abych zjsitil jak na tom je a zdali něco nepotřebuje.Pak jsem se vrátil zpátky na hlídku.

Cesta na Cair Andros

Několik vojáků zůstalo také na hlídce
Asi nebyli všichni unavení
Možná si jen chtěli něco dokázat
Většina ale dala přednost odpočinku
Zachvíli se ozývalo chrápání z mnoha směrů
Hodinka utekla jak nic...

Cesa na Cair Andros

Zraněný nic nepotřeboval a já jsem se otočil abych přejel pohledem celý náš ,,tábor". K mému překvapení jsem zjistil, že někteří z vojáků zvolili místo spánku radši hlídku. Což mi nepřipadalo moc logické, protože vzhledem k okolnostem jsme byli unavení všichni. Doufal jsem, že pokud budou ještě problémy, tak tito co nespí budou mít dost síly aby udrželi meč. Vešel jsem kousek do lesa za hranicí tábora, abych se porozhlédl po nejbližším okolí. Naštěstí tu zatím bylo ticho a klid. Hodina uplynula celkem rychle a byl čas opět jít. Vrátil jsem se do tábora a začal budit spáče.
Vstávat, hodina je pryč a my musíme jít dál. Pořádně si orazíme až na Androsu.
Teda aspon doufám.
Počkám, až se muži proberou a v předchozí formaci, včetně jedné hlídky před ,,kolonou". Už jsem se těšil na odpočinek na Androsu. Tohle byla náročná cesta a ještě nekončí.

Cesa na Cair Andros

Postupovali jste mnohem pomaleji, protože jste měli zraněného...
Pokračovali jste dál
Skřeti byli prozatím zahnáni. Zřejmě nečekali žádný větší odpor, ale vy jste jich pobily desítky bez ztráty na životech...
Kažodpádně jste se blížili
Bylo vám jasném, že vás skřeti pozorujou
To vás hnalo dopředu
Zřejmé bylo i to, že se skřeti nepřiblíži moc blízko k Cair Androsu
Proslulá Gondorská vytrvalost měla ale svoje meze, nemohli sjte takhle pokračovat donekonečna
Po dalších asi 8mi hodinách jste byli poměrně blízko, pár hodin od Cair Andros, ale na hranici vyčerpání...

Cesta na Cair Andros

Když se všichni probrali a řádně sbalili vyrazili jsme na cestu. Střídali jsme se v nešení ranněného všichni rovným dílem, aby nikdo nemohl nic namítat. I já jsem se střídal s nosítky, protože to byla věc celé jednotky, velitele nevyjímaje. Do toho nepočítám, že sám jsem nejlíp věděl, jaké to je když se velitel fláká a vojáci za něj musí makat. Pokračovali jsme bez nějakých větších obtíží, ale každému z nás v zátylku hlodal pocit, že jsme někým sledováni. Všichni jsme se stále rozhlíželi a zkoumali okolní křoviska, jestli z nich nekouká skřet. Nevím jak dlouho jsme šli, ale věděl jsem že jsme blízko, ale na mě i mých mužích byl ovidět, že toho máme dost.
Najdeme nejbližší místo, na kterém si bude možné odpočinout. Takhle by nás pobili za pochodu, ale bude to těžké. Mám šptný pocit, myslím že nás sledují.
Sdělím jednotce a začnu se rozhlížet po nejlepším místě na odpočinek.

Cesta na Cair Andros

Co jste vyšli z lesa tak jste byli na otevřeném prostranství
To sice znamenalo že vás skřeti nemohli sledovat nepovšimnutí, ale zaroven se nebylo kam schovat....
Byla to špatná situace...
Bylo vám jasně, že vás ale pořád sledujou, nenápadně...

Cesta na Cair Andros

Rozhlížel jsem se všude okolo, ale tady byli všude jen planiny a mírné pahorky. Jak rád ybch se vrátil do lesa a našel si tam nějaké krásně bránitelné místo, než trčet tady na pláních, ale co na plat. Kdyby jsme se vrátili do lesa, tak tam vlezeme do pasti rovnou, tady si na ní musíme chvilku počkat. Přemýšlel jsem kam se nejlíp uložit, aby jsme měli aspon nějakou šanci.
Někde tu jsou, musíme najít nejlépe nějakou vyvýšeninu, která se nám bude o trochu líp bránit. Budte ve střehu, nesmíme sen echat překvapit.
Promluvím k jednotce a rozhlížím se po vhodném místě.

Asi půldruhé míle od vás byl kopec, který se dal sice dobře bránit, ale v případě že by skřetů bylo moc se dal příliš snadno obklíčit...
Jižněji bylo zase místo, kde se dalo skvěle schovat, ale kdyby vás objevili tak byste neměli šanci...
Třetí možnost byla pokračovat dál a zkusit dojít do Cair Andros...
Rozhodnutí bylo na tobě...

Cesta na Cair Andros

Našel jsem dvě teoretická místa, která by vyřešila náš problém. Snahu o dojití na Andros jsem zavrhnul, protože už ted jsme byli unavení a na Andros to byla ještě cesta.A riskovat přepadení, po cestě kdy budeme vysílení se mi nechtělo. Mohli jsme se bud schovat nebo se bránit. Risk byl oboje, ale nechtělo se mi být zalezlí, aby mne někde vyštrachali a pak pobili. Proto jsem zvolil cestu kdy jak jsem doufal budeme mít nějakou šanci. Stavy skřetů jsme v lese dost rapidně snížili, ale stále mě hlodalo, že jich může být víc a můžou nás přečíslit.
Půjdeme támhle na ten kopec, kde by jsme se mohli dobře bránit v případě napadení. Musíme si odpočinout.
Stanovím mužům náš konečný cíl pro dnešek.

Tábořiště na kopci

Na vrcholku kopce byl malý dolík ve kterém se dalo jakž takž skrýt...
+ na kopec vedla jen jedna stezka která se dala dobře bránit
Zbytek kopce byl příliš strmý...
Na odpočinek to vypadalo dobře... pravděpodobně to tak používali i průzkumníci a možná i hraničáři...
Bylo tam i nějaké dřevo...
Vojáci se tam rozprostřeli...
Bylo už dost pozdě...

Odpočinek na kopci

Ta cesta az ke kopci byla dlouhá a celkem úmorná, protože když svůj cíl vidíte, tak je ta cesta snad ještě horší než lepší. Naštěstí jsme tam došli bez úrazu a vojáci se poskládali do dolíku. Bylo na nich videt, že toho mají dost. Tohle místo bylo dobré pro obranu, protože cesta která sem vedla se dala dobře bránit. Podíval jsem se po svých mužích a sám jsem začal cítit jak jsem unavený.
Dáme si tady pauzu. Díky poloze tohoto místa se bude dát lépe bránit případně než to minulé. Dva muži budou u vrcholu stezky a jeden se bude rozhlížet po okolí. Sesbírejte dřevo a připravte ohen. Vzbudte me za hodinu na hlidku.
Vydam rozkazy a určím tři muži, kteří se mi zdáli nejvyspalejší a sám si najdu dobré místo k odpočinku a jdu spát.

Tábořiště na kopci

Usnul jsi poměrně rychle
Měl si ale zlé sny... vzbudilo tě ale svištění šípů a křik umírajících skřetů...
3 průzkumníci se blížili ke kopci, vojáci nahoře je viděli včas a zasetřelili je...
Kde byli 3 mohli být ale další...
Možná byl čas se pakovat...

Tábořiště na kopci

Házel jsme sebou ze spaní, protože před mýma očima pobíhali skřeti. Nějaká vesnice hořela a všude křičeli lidé. Na zemi leželi těla mých mužů.
Berelas? Beril? Kde Ti se tu vzali? Haldane ne!!!
Kolem svištěli šípy, ale to nebyl sen to byla skutečnost. Rychle jsem sebou trhnul a posadil se. Tětivy mých stráží ,,zvonili" a po každém zazvonění se ozval skřetí výkřik. Nepřítel už byl tady.
Zvedáme se chlapi musíme pryč. Musíme pokračovat dál, pokud nás tady zachytnou jsme mrtví. Na cestě taky moc šancí nemáme, ale snad to půjde. Rychle! Nemáme čas. Vezměte nosítka se zraněným. Půjdou v prostřed. CHci hlídku, ale jenom kousek před námi, nebudeme zbytečně riskovat.