Mise2-Rastr

Pevnůstka

Došlo my že mně vlastněpovýšili.
Pane já nedošlo my to.Jsem já ale hlupec.
Řekn utrochu zahanbeně.Když do msítnosti vpálí ošetřovatel kapitán hned vyběhne.Já chytnu Turgora za ruku a jdu pomalu za ním.
Sice asi budou chtít být spolu ale můžem se mrknout za Haldanem ne?
Řeknu mužům.

Pevnůstka

To je pravda řekli a oba šli za tebou. Kapitán ale zmizel jinam. Zdálo se, že je v jiném pokoji. DOšli jste až do místnosti kde ležel Haldan. Stráže vás pustili. Haldan ležel na psoteli a koukal do stropu, nevšiml si vás

Pevnůstka

Velitel běžel tak že už jsme ho neviděli.Mohlo mně napadnout že Ranmaru bude asi jinde než s ostatnímy vojáky.Jen jsem kývl na stráže a ty nás pustili.Haldan ležel a zíral do stropu.Pomalu přijdu k jeho posteli.
Zdravím tě starý brachu jak se ti daří?
Zeptám se potichu Haldana.

Pevnůstka

Haldan se na tebe otočil. Bylo mi už líp pane řekl a pokusil se usmát. Kdo by byl řekl, že me tlupa smradlavejch prcků takhle zřídí řekl ještě

Pevnůstka

Neber si to tak drželi ste se.Zkusím vás nahodit na povýšení až bude kapitán v dobré náladě.Byli jste se skvěle všichni co tam byli.
Řeknu Haldanovi.Povýšit by potřebovali všichni.Co byli tady na ošetřovně.Všichni kteří zažívali tuhle strašnou válku.Ještě chvíli si povídám s Haldanem a pak s polu Turgorem vyrážím směrem na snídani.Člověk by nevěřil jak vyhládne.

Pevnůstka

Haldan si zase lehl. Byl unavený. Vy jste si zašli na snídani. Moc toho nebylo. Jen pár jablek, starý chleba a tvaroh. Stejně to ale přišlo k chuti. Turgor žvejkal jablko a ty jsi přemýšlel co se bude dít ted

Pevnůstka

Snídaně nebyla bohatá, ale můžeme být rádi že byla aspon nějaká.Kus chleba a tvaroh my stačil.Turgor se ládoval jako vždy.Ještě že bude jíst s náma tady v jídelnách.Jinak bych se docela prohnul platit mu jídlo.Musím se trochu pousmát.Pomalu my dochází že jsem byl vlastně povýšen.
Až se kapitán dostaví od Ranmara tak bych se mohl zeptat co se bude dít dál.
Předpokládám že budeme pokračovat v cestě, až se Ranmaru uzdraví a než sem přijde nová posádka.

Pevnůstka

Jak jsi tak jedl všimnul sis, že je Turgor nějakej zamyšlenej. Držel chleba v ruce a přežvykoval pořád jedno sousto. chtěl jsi se ho zeptat ale než jsi to stihl zeptal se on Co je to ten panoš zeptal se

Pevnůstka

Turgor stále žvýkal jedno a to samé sousto chleba.Přisuzoval jsem to gumovosti chleba.Když už to trvalo poněkud déle chtěl jsem se zeptat ale chlapec my odpověděl.
No víš.Panoš je pomocník rytíře.Pomáhá mu oblékat brnění.Leccos zařizovat.Stará se mu o koně.A spoustu dalších věcí.Ted si uvědumuju kolik ti vlastně je?
ODpovím Turgorovi a zároven se ho zeptám.

Pevnůstka

Aha, a můžu bejt panoš? zeptal se a ukousnul si notně chleba. Potom si vzal pohár s mlékem a vypil ho. Pak se na tebe usmál

Pevnůstka

Můžeš kapitán to přeci říkal.
Usměju se taky na chlapce a počkám až dojí.
Já půjdu za kapitánem pokud se už vrátil zeptat se co bude dál.Chceš jít se mnou?
Sdělím mužstvu a zároven se zeptám Turgora.

Pevnůstka

Jasně řekl Turgor a odložil prazdny pohar. Vojáci řekli, že budou ještě něco dělat a nechali vás jít samotné

Pevnůstka

POmalu jsme vykročili směrem k pokoji kapitána.Tohle nic nedělání bez rozkazů je sice dobré, ale zase je to divné.Zaklepu na dveře a vejdu.
Snad už tu velitel bude.

Pevnůstka

Dále ozvalo se. Vešli jste. Kapitán seděl vedle Ranmara. Ten ležel na posteli a usmíval se, asi mu bylo lépe. Turgor mu zamával a Ranmaru se na něj usmál. Kapitán se zvedl

Pevnůstka

JSem rád že je vám lépe pane.
Kývnu směrem na Ranmara.
Pane jsou nějaké další rozkazy?
Zeptám se velitele.Ranmarovi bylo lépe a veliteli tím pádem také.Syn a otec oba zářící.
Ještě se pane omlouvám za svou reakci když ste my sdělil to povýšení.Byl jsem trochu mimo.
Sdělím veliteli.S úsměvem jak Turgor.

Pevnůstka

Nic se neděje řekl Nawaki a pokračoval Počkáme, až se Ranmaru a ten od vás zotaví a vyrazíme do Dol Amrothu řekl ti. Pak se podíval na Turgora a řekl mu aby šel s ním. Hned ho vrátím nebojte se řekl kapitán a odvedl Turgora někam ven

Pevnůstka

Dobře pane,Haldan je unavený ale podle mně bude za chvíli jak rybička.
Turgor odešel s kapitánem a já se divil kam jdou.
Co se to může dít?
TAk co pane jak se vede?
Zeptám se Ranmara jen tak aby řeč nestála.

Pevnůstka

No děkuju pane je mi líp pokusil se usmát Ranmaru. A jsem sice syn kapitána, ale jen obyčejnej voják, jste můj nadřízený, nemusíte mi říkat pane usmál se ještě jednou a s namahou se posadil

Pevnůstka

Já vím ale je to zvyk.MYslím že si můžeme normálně mezi tykat na té hodnosti netrvám.Říkal jsem Haldanovi že vy co jste byli v tom hloučku by ste potřebovali povýšit všichni.Bojovali ste opravdu dobře a statečně.
Řeknu Ranmarovi.A přisednu k němu.BYl to nezvyk být výš než vojáci.Sice jsem té naší skupince velel ale vlastně jsem povýšen nebyl pokud vím.Budu si na to muset zvyknout.
Tak kde ty dva jsou?

Pevnůstka

Jak myslíte pane, ale ne dost, jinak by nás nedostali řekl Ranmaru. Vypadalo to, že ho boj s tou otrvaou dost vyčerpal. Zívnul a zase si lehnul. Ti dva se pořád nevraceli

Pevnůstka

Nikdo neodolá přesile.J8 půjdu potřebuješ odpočívat Ranmaru.
Zvednu se a vyjdu ven z místnosti.A vyjdu hledat ty dva přemýšlím kam by mohli jít.
Jídelna?Ubytovna?Stáje?
Přemýšlím opřený o zed před místností.

Pevnůstka

Kam by jen mohli jít... přemýšlel si. V tom jsi uviděl Nawakiho jak jde s Turgorem. Turgor měl na sobě stříbrný kabátec. Na tabardu byl bílý strom na černém polí. Turgor se smál a když tě uviděl rozběhl se proti tobě. Kapitán Nawaki ti řekl: Tady máte panoše, máte den volna a pak musíme vyrazit do Dol Amrothu.

Pevnůstka

Nawaki šel s nějakým panošem.V tom jsem si uvědomil že je to malý Turgor.Jen v oblečení gondoru.KDyž se proti mně rozběhne jdu mu naproti.Chytnu ho do náruče a vyzvednu.
Díky pane.Už se těšíme.Tak co budeme dělat Turgore.Dnes máme ještě volno.
Poděkuji kapitánovi a zeptám se Turgora.

Pevnůstka

Turgor se smál. Sluší mi to? zeptal se Kapitán Nawak ise rozloučil a odešel. Turgor tě potom odtáhl na cvičiště, kde celý den chtěl abys ho učil střílet a zacházet s lukem.

LOCKED nová mise brzo